Zkušenosti klientů

Milá Míšo,

když jsem Tě " náhodou" potkala na víkendu s hatha jógou, tak jsem hned věděla, že je to "ono"... Že už nepotřebuji terapie u psychologů atd. ... Ten objev, že si můžu pomoci sama... Že je vše v hlavě, že existují účinné metody, jak se více poznat a porozumět si... Návod, jak se dostat během krátké chvilky do klidu a jak zastavit neustálý tok myšlenek a žít v přítomnosti... To byl pro mě neuvěřitelný objev!

Tenkrát jsi víkend zakončila mojí první "meditaci" v životě a byl to silný zážitek... Ještě dlouho potom jsem cítila obrovský klid a svobodu.

Minulý rok byl pro mě a celou moji rodinu velice těžký... Začal se velmi horšit stav syna, který nás nakonec pár dní před Vánoci opustil… Že jsem se dokázala se smrtí syna vyrovnat takovým způsobem a hlavně to, že jsem dokázala Vojtíška v plnosti provést do posledního vydechnutí a dokonce ještě dál, mě neustále naplňuje neuvěřitelnou vděčností, pokorou, radostí a dojetím. Čerpám z tohoto okamžiku neustále. I když vím, že cesta není u konce... Je to proces a přicházejí jednou za čas hodně těžké chvilky, ale uvnitř vím, že to zvládnu a že je vše, jak má být. Terapie mi velmi pomohla se se vším smířit, přijmout celou situaci a připravit se aktivně na náročné chvíle. Odchod syna byl neskutečně těžký, ale nikdy bych nevěřila, že to bude zároveň i nádherný zážitek.

Děkuji za čas, který jsem měla na přípravu pod Tvým vedením... Několikrát vstoupily pochybnosti, zda "tohle" opravdu v naší situaci pomůže, ale pak to do sebe všechno zapadlo a já jsem teď v úžasu nad tím vším!

Zápasila jsem několikrát s depresí, s úzkostnými stavy, nenacházela jsem klid v hlavě... Neustále proudily myšlenky o minulosti a budoucnosti... Najednou je to skoro pryč (nedaří se vždy stoprocentně, ale oproti stavu před pár lety je to neuvěřitelný posun).

Mnoho strachu (ze smrti, ze samoty) se úplně vytratilo a některé nezpracované bloky se objevují, ale už vím, jak s nimi pracovat.

Praxe mi pomáhají ve všech oblastech života soukromého i pracovního… Dívám se na věci najednou jinak, a to se odráží pozitivně ve vztazích s ostatními i se sebou samotnou i v mé práci.

Oceňuji, že terapie byla vedena takovým způsobem, abych si do budoucna uměla poradit sama – bez potřeby vnějšího vedení.

Mám plnou důvěru v Tebe, Tvé znalosti a velký cit pro předávaní všech Tvých zkušeností druhým.

Děkuji, že tu pro nás jsi!!!

Co Tě přivedlo k terapii? Proč jsi zvolila tento způsob?

Po kurzech insturktor aerobiku, masér, instruktor power yogy, kurz aromaterapie, cesta osobního rozvoje metodou RUŠ… mi stále něco scházelo, jinde zase něco přebývalo. Při lekcích power yogy jsem si začla všímat, že mimo fyzické projevy těla se uvnitř děje i něco dalšího ne-fyzického. A já si uvědomila, že z těch všech kurzů a pohledů na život, mě to přivedlo opět zpátky k józe. (Proč píšu opět? Asi jsem měla začít tím, že s jógou jsem se prvně setkala na střední škole, kde nám ji jeden rok dali místo tělocviku. Ale jako holka v pubertě jsem se nechala stahnout okolím. A přijala pohledy ostatních pubertálních kamarádek, že paní profesorka je divná, když jezdí v zimě na kole, nejí maso a tááák.).

Po celkem bohatých zkušenostech účastnění se různých kurzů, jsem vážně něchtěla nastoupit do žádné jógové školy, které v průběhu pár let rostly jak houby po dešti. A tak jsem se rozhodla, že si najdu osobního učitele jógy, a že nebudu papouškovat další teorii a že chci praxi! Jéé, to bylo osvobozující zjištění a rozhodnutí. Však jen do té chvíle než jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nevím, kde budu hledat “Učitele”? O učitele nouze nebyla, ale o ty jsem nestála já, to jsem zase mohla utrácet čas v nějaké škole. Byla jsem rozhodnutá pracovat na sobě…toužila jsem poznat, co je to to uvnitř, co není z venku vidět. No jenže v okolí jsem o žádném Učiteli jógy nevěděla, když jsem otevřela internet, nikdo mě neoslovil… a tak čas plynul.

Trvalo to přibližně čtvrt roku, co jsem se potkala tuhle s kamarádkou a ta, ani už nevím v jaké souvisloti, zmínila jméno Míša Svatošová,… takhle občas listuji Facebookem a tam se objeví jméno Míša Svatošová…potkám se s kamarádem z jógy a on mluví o Míše Svatošové a já stále nic!!! OK, potkala jsem se s ní kdysi, když mě učila ve škole power yogy, tak jsem věděla, že existuje, tehdy mě nijak nezaujala a nijak víc jsem se o ní nezajímala….Až přišel ten den. Jdu s kamarádkou z Jiřího z Poděbrad na žižkov a zastavíme se na rohu ulic, kde se chystáme rozejít každá svým směrem…a tak stojíme povídáme si, co jsme si předešlé dvě hodiny nestihli říct:-) a mimo jiné ona zase vyslovuje to jméno: Míša Svatošová, hej a to už jsem toho vážně měla celkem dost. Co všichni s tou Míšou Svatošovou mají!!! A tak se rozloučíme a já jedu v té tramvaji domů a opět mi tam naskočí: “Co všichni s tou Míšou Svatošovou mají?” a v tu chvíli se začíná skládat má čtvrtletní skládačka a během pár vteřin proběhly všechny popsané příběhy a mě konečně docvaklo… osobní Učitel (průvodce) jógy…Míša Svatošová, to ne oni, ale já s ní chci mít. Bylo před prázdninami, a to jsem věděla, že v čechách moc nebudu, takže v září roku 2015 jsem se s prosbou o osobní provázení na Míšu obrátila, v říjnu 2015 jsme měli první schůzku, která pro mne byla jako další maturita, ale já ihned Věděla, že je to přesně To, po čem mé srdce touží. A začla jsem docházet na individuální konzultace a následně nastoupila i do školy Cestou jógy.

V čem Ti terapie pomohla?

Vyjmenovávání všeho, v čem mi dosud jógová terapie pomohla by dalo na román. Řekla bych, že zasáhla každé odvětví mého života a jsem za to nevyslovitelně vděčná.

Jaká byla Jana před jógovou terapií a jaká je teď? Jana teď jistě není neomylná, neumí všechno a její dny nejsou jen růžové, i s jógovou terapií Jana zůstává člověkem, ženou, kamarádkou, dcerou, manželkou… Jógová terapie mi pomáhá uchopovat život tak, jak je, a to s tím pozitivním i negativním a tím je mi velmi blízká, žádné pozitivní nálepky.

Nemusela jsem se učit žádnou teorii, abych mohla provádět jógové praxe. Naopak díky praxím jsem začala rozumět jógovým textům, kterým jsem se dosud vyhýbala, a tím se mi otevřely velké dveře touhy po Poznání, jejichž otevřenost či zavřenost se ještě stále mění, ale díky technikám a praxím je mi umožňováno jít dál.

Jana dříve byla sebevědomá (jak jí říkalo okolí. A já si řákala, jak bych mohla být sebevědomá. Já si myslím, že sebevědomý člověk je silný a já se cítím slabá). A přesně tak to bylo, byla to nálepka, která měla schovat slabost. Jana dnes je o něco víc sebe - vědomá (a i dnes jí to okolí říká. Ale ten pocit uvnitř je naprosto odlišný. Být vědomá si sebe je úplně něco jiného než být sebevědomá. Vím, může to vše znít jako hezká slova, kterých je dnes kolem nás spousta. Ale já to prožila!!! Osobní zkušenost se nedá naučit z knih, buď přijde nebo ne… A to je další věc, která mě na józe přitahuje a přes to, je to pro mně někdy těžké… praxi je třeba se oddat a změny pak přicházejí samy.

Osobní zkušenost mi nikdo nemůže vzít a já ji nemohu nikomu dát, mohu se o ní podělit, to je Jana dnes a Jana dříve měla potřebu ji vnucovat, samozřejmě s dobrým úmyslem pomoc, ale až nyní jsem měla možnost na vlastní kůži poznat, kolik násilí jsem tím mohla způsobovat.

Denně mi pomáhá poznávat se, zjišťovat svoje pocity, dovolovat si mít pocity. Učí mě poznávat a uvědomovat si jaké sklony myšlenkových pochodů a vzorců chování Jana má a pracovat s nimi. Učí mě chápat proč má Jana někdy špatnou náladu, proč má někdy bolest hlavy, proč se někdy cítí unavená…

Nevyskočím jak čert z krabičky pokaždé, když se mi něco nelíbí.

Co Ti přinesla/vzala?

Přinesla mi sebedůvěru, pevnost, učí mě rozpouštět tvrdost vůči sobě a zejména, vůči druhým, probudila spící touhu, vůbec dovolit si toužit, touhu poznávat se po všech stránkách a bere mi strach poznávat i své negativní stránky.

Pociťuji se vnitřně naplněnější a svobodnější. A to jde ruku v ruce s tím, že mi bere pocity prázdnoty a strachů.

Díky ročnímu vzdělávacímu systému školy Cestou jógy jsem si vypěstovala již nějakou dávku disciplíny.

Nehoním se na všechny světové strany, abych stihla všechno a ještě víc pro všechny. Rozlišuji a dávám víc pozornosti aktuálním činnostem, a to mi kupodivu způsobuje to, že stihnu více věcí, jednodušeji a nejsem štvanec.

Užíváš jí? ( používáš/využíváš )

Ano. Jsou praxe, které používám denně. Pak jsou ověřené praxe, které využívám v určitých situacích. Jógová terapie skrz Míšu Svatošovou je součástí mého života již třetím rokem.

Co Tě přivedlo k terapii? Proč jsi zvolila tento způsob?

Nemoc mě přivedla, techniky jsem zkusila a hloubka a pravda, kterou nabízejí souzněly absolutně se vším co jsem a co jsem dosud poznala :-)

V čem Ti terapie pomohla?

Pomohla mi a pomáhá mi - jsem zdravá, jsem na začátku, jsem

Co Ti přinesla/vzala?

Je to jak když máš totálně rozladěný hudební nástroj a začneš pomalu ladit, tak já už nehraji tak falešně, ale k harmonii to má také daleko. Pro mě je asi nejdůležitější, že jsem pochopila, jak ladit, co mě rozlaďuje, svou falešnost a rozumím tomu, jak si pomoct. Za půl roku praxe přišlo několik dnů, kdy nastala úplná ne-moc, nevstala jsem ani z postele a rozladění bylo extrémní. Ale pak se zase vlny zklidnily a vyšlo slunce. Jsem opravdu na začátku, vnímám, že většina prostorů do kterých lze stoupit je přede mnou, ta cesta mě ale ohromně baví. Baví mě odpovědi, které samy přicházejí, baví mě hledat slova k popisu nepopsatelného, baví mě být na cestě životy. Jóga byla pro mě vždycky vše prostupující láska od prvního okamžiku. Tyto jogínské techniky jsou pro mě pravdou a ta někdy pěkně bere, aby zase naopak mohla nesmírně dávat.

Užíváš jí? ( používáš/využíváš )

Ano každý den praktikuji

S Míšou Svatošovou jsem se seznámila na týdenním jógovém pobytu v roce 2013, kde vedla ranní praxi. Míša měla v té době zlomenou ruku, praxe tedy nebyly směřovány k fyzickému tělu a jeho rozvoji. Byli jsme vedeni k zaměření pozornosti na nás samé. K pozorování dechu, k uvědomování si těla a jeho změn při drobných fyzických pohybech. Zvyklá na hrubé fyzické pohyby a stékající pot po praxi jsem byla překvapena. Ne úplně mile.

Vstávali jsme v 6 hodin ráno, abychom namalovali obrázek našeho těl a zaznamenali rozpínavé a smršťující pohyby těla? Po této praxi mám zhubnout? Tyto drobné, kývavé, krouživé pohyby mi mají přinést klid?

Čtvrtý den ráno mi to ale najednou začalo dávat všechno smysl. Najednou jsem totiž po ranní praxi byla opravdu klidná. Mysl netěkala jako poplašená. Žena, sedící naproti nám, věděla s naprostou jistotou a osobní zkušeností, proč nás tak vede.

A byl to přesně ten poslední kousek, který mi chyběl v té skládačce s názvem JÓGA.

Po ukončení pobytu jsem jela za Míšou do Prahy na osobní konzultaci. Krátké popovídání a jeden cílený dotek mě navedl, jak vyřešit mé tehdejší otázky v osobním životě.

Následovala setkání během víkendových kurzů vedených Míšou. V mém životě se začaly odehrávat drobné změny, spíše nahodilé. Neuvědomovala jsem si je v plnosti a některá slovní spojení používaná během praxí mi byla velkou neznámou. Cítila jsem, že by bylo přínosné, ucelit a prohloubit získané vědomosti. Začala jsem tedy studovat roční kurz školy Cestou jógy.

A od té doby se drobné změny změnily ve velké změny, které si už ale většinou uvědomuji a dokážu si je spojit v jeden celek. Dějí se samy, aniž bych si to přála nebo se do něčeho nutila. Přichází, jak mají.

V józe existuje řada očistných technik. Jedna z nich, Sutra Neti, mi byla Míšou delší dobu doporučována. Můj vnitřní odpor a strach mi nedovolal na techniku ani pomyslet.

Po třetím víkendovém setkání ve škole jsem se nemile zachovala k blízké osobě. Buchly ve mně saze usazené za hezkých pár let. Byla jsem jako čertík vypuštěný z krabičky. Nelitovala jsem toho, co jsem řekla, ale způsobu, jakým jsem to řekla. Bylo mi doporučeno si napsat, co se vlastně stalo. Během psaní přišla i odpověď, proč jsem se tak zachovala. Jenže ve mně byl stále velký strach si jen představit, že bych se měla jít omluvit. A omluvit jsem se chtěla.

Rozhodla jsem se, že mi k překonání strachu nemůže pomoci nic jiného, než ona očistná technika. Odhodlání bylo silnější než strach a povedlo se. Dostavila se tak silná euforie a nadšení. Po tak heroickém výkonu opravdu zvládnu vše. Umocněno pravidelnou ranní studenou sprchou jsem si připadala silná jako Golem.

„Vyzbrojena“ uvědoměním si, proč jsem se tak zachovala, jsem se jala omluvit. A světe div se, šlo to. Vnímala jsem velkou úlevu, pokoru, odevzdání a po tvářích mi tekly slzy radosti a štěstí. Dny poté byli jako probuzení z nějakého snu. Netušila jsem, kam až může zasahovat strach. Zjistila jsem, že se nebojím vařit a dochucovat jídla. V hlavě mi neběží katastrofické scénáře: „Co by, kdyby“. Nevadí, že mám na břiše špek a na zadečku další. Nechám v klidu děti hrát a nebojím se, že budou hloupé, když jim nebudu podsouvat hračky já. Vím, že má vůle a sebedisciplina jsou silnější a silnější.

Během celého roku školy Cestou jógy nám byly předkládány různé praxe, které nám mají být nápomocny v uvědomování si sebe sama. Některé praxe se staly součástí mého dne. Pokud začnou přicházet jalové myšlenky, které mi přináší jen strach a nervozitu, obrátím pozornost k pozorování rozpínavých a smršťujících pohybů. Pozorování fyzického těla mi přineslo rozlišení, proč mám studené nohy. Proč se někdy potím víc a pot je cítit a někdy vůbec. Je toho tolik, že bych mohla psát a psát a psát.

V březnu jsem zjistila, že jsem neplánovaně otěhotněla. Máme doma dva zdravé, krásné kluky. Cítila jsem, že jsem mateřsky naplněna (fyzicky vyčerpána?). Přesto jsem se po zpracování prvotního šoku na miminko velmi těšila. I manžel se začal těšit a vše probíhalo, jak má. Na jedné z kontrol byla ale zjištěna vážná vada srdce a mozku. Absolvovali jsme kolečko vyšetření a byli jsme postaveni před nelehké rozhodnutí. Přivést na svět velmi nemocné děťátko, které by se pravděpodobně nedožilo ani konce školní docházky, anebo těhotenství ukončit. Po celou dobu jsem byla s Míšou ve spojení a velmi jsem si cenila a zpětně stále cením, že se vůbec nepozastavovala nad naším rozhodnutím. Nijak nehodnotila, nepokládala zbytečné otázky typu „Proč jo a proč ne“. Vím, že věděla už dopředu, jaké bude naše rozhodnutí, a vím, že i věděla, proč se vše událo, jak se událo. Dostala jsem cílené doporučení, které jsem následovala a v té době se velmi intenzivně věnovala jen sobě/nám. Věděla jsem, že mi úklid neuteče a zahrádka bude prostě zarostlá. Můj jediný záměr byl provést tu „malou“ bytost plánovaným přerušením dál.

Po celou dobu přípravy na porod a během porodu samotného jsem opětovně děkovala za sílu a vůli, kterou jsem získala. Přesto, že byla Míša stovky kilometrů daleko, cítila jsem ji po svém boku. Recitovala spolu se mnou doporučenou mantru a já vím, že jsem si nemohla přát pro malého víc.

Říká se, že když je žák připraven, učitel se najde. Naivně jsem si myslela, že musí být učitel dospělý nebo alespoň žijící ve fyzickém těle. A velmi jsem se zmýlila. Během těch pár dní mi bylo umožněno pochopit a prožít tolik. Některá slova, která ze mě při hovoru s Míšou vycházela, jsem do té doby brala jako klišé. Jenže vlastní prožitek mi nikdo nevezme. A já ho zároveň nikomu nemohu vnucovat.

Zkušenost je sdělitelná, ne však předatelná.

Život s Jógou je jako návrat domů. Do toho nejteplejšího, nejsvětlejšího místa klidu.

Cesta, která k návratu domů vede, bývá někdy trnitá, bolavá, schovaná za mnoha překážkami. Během té „mé“ cesty jsem přišla o hodně ve vnějším světě. Nelpím na penězích, přesto se ráda hezky oblékám. Nemám na každém prstu tři super, nej kamarádky. Přesto těch pár je opravdu blízkých. Nehoním děti každý den na kroužek. Přesto vím, že jsou plny zážitků. A ve vnitřním světě vím, že nemohu být bohatší.

Byť jen kratičké setrvání DOMA je totiž nenahraditelné.

Děkuji