Nevědomost jako taková není vázaná na to, jestli je člověk vzdělaný nebo nevzdělaný, chytrý, jestli mu to jde nebo nejde v oblasti dovednostní, nebo v oblasti paměťové, jestli mu jde nebo nejde se učit. Nevědomost nemá vazbu na to, že řeknu „já nevím“. Nevědomost je i to, že se něco domnívám, co není tak. Nebo si myslím něco, co není tak. Běžně řekneme „já nekradu“, když se začneme více zaobírat touto oblastí, tak zjistíme, že to děláme. A tak to mylné přesvědčení je v tom pojmu „nevědomost“ v Józe. Já vím, že nekradu, já to vím. A teď najednou se otevře povídání, uvažování, rozjímání nad tím „kradením a nekradením“ a já vlastně zjistím, že to dělám. Ta rozprava, ta rozmluva, ten vlastní můj pocit u toho zjištění nám dává najevo, jestli to tak je, nebo není. A v tu chvíli je to rozptýlení té nevědomosti, nebo rozpuštění té nevědomosti. To rozšíření toho úzkého pohledu často může přinést zlobu, anebo „aha….“, to je pak volnější. Klidně můžu říct „já nevím“ a je to vědomost a je to to vědění, protože řeknu „nevím“. Nezaměňujme nevědomost s tím, že něco nevíme. Protože, když řeknu nevím, tak to je vědomost. Já vím, že nevím. V Józe, říct „nevím“ je vlastně naprosto jasně zřetelná vědomost.
Proč je dobré rozptýlit nevědomost? Co je ukryté v Józe, ale díky vlastní nevědomosti to míjíme? Studium "Cestou Jógy" - roční program "vzdělávání sebe" prostřednictvím vlastních zkušeností a vlastních prožitků, 9 víkendů od ledna do listopadu 2025, přihlašte se na www.cestoujogy.cz