Pozorovat dýchání a dělat dýchání, jaký je mezi tím rozdíl?

Pojďme chodit 😊

Co se stane, když se v chůzi zaměříte na něco konkrétního? Změní se cyklus vašeho chození?

Zpomalí se.

Zpomalíme se, protože se začínáme konkrétně na něco v tom chození soustředit. Co se stane, když se začnete soustředit na to, když je jedno z chodidel na tom vrcholovém oblouku (doporučujeme, vyzkoušejte si to a mezi čtením začněte chodit….), soustředíte se jen na ten vrcholový oblouk, co se stane s tím chozením? S tím procesem?

Ještě se zpomalí….. Tak pochopíte, že vy řízeně nezpomalujete chůzi, to chození jako takové. Ale to soustředění, ta koncentrace na něco, ten proces probíhající zpomaluje. Takže to, co zpomaluje není moje vůle „já jsem se rozhodla zpomalit chození“, ale ta soustředěnost na něco ten proces zpomaluje.

Když se zkusíme soustředit na to, aby bylo chodidlo co nejkratší dobu na zemi. Co se děje s tím chozením? Zrychluje se. Ano zrychluje se a řekl vám někdo, abyste zrychlili to chození? Jediná instrukce, která zazněla byla, dejte pozornost na to, ať je chodidlo co nejkratší dobu na zemi a najednou se to chození jako proces úplně promění. Vy neděláte to, že se rozhodnete a vlastní vůlí začnete rychle chodit. Ne, to děláte, když něco chcete. Chcete třeba doběhnout autobus.

Pozorovat dýchání je úplně něco jiného, než dělat dýchání. U chůze to máte zcela jasné, stačí dát dva odlišné předměty pozorování, dvě odlišné instrukce a vaše chození se totálně promění. Proto pokusme se nedělat dýchání, ale nechme a buďme tou pozorností na něco. A ono to přináší pak dál….

Student: Pro mě to dýchání je tak automatická věc, že mu nevěnuji vlastně žádnou pozornost.
Učitel: Nemáš pravdu, vždycky tomu věnuješ pozornost, když ho máš nedostatek. Když je tam nějaký výkyv.

Pozorování dýchání je o tom, udržet pozorovatele bdělého k té konkrétní fázi toho procesu. A ten proces má čtyři fáze. To všude načtete (vdech, prodleva po vdechu, výdech a prodleva po výdechu). Řízenou pozorností se dýchání začne zpomalovat, ale nejsem to já, kdo to začne dělat, to není možné vykonávat. Tedy oprava, je to možné vykonávat, jenom to bude velmi úsilné a z dlouhodobého hlediska to přinese velké napětí.

Je zapotřebí dát pozornost k něčemu konkrétnímu a udržet ji u toho. Možná zjistíte, že když máte nějakou náladu, tak to rozepnutí se chová tak… a když máte jinou náladu, tak to rozepnutí se chová jinak. Pořád to bude proces dýchání a možná tam budou rozdíly.

Pokud budete vytvářet dýchání a dělat to „rozepnutí“, tak nikdy nenajdete souvislost, nikdy. Protože vy to pořád budete dělat, aby to bylo „dokonalé“, ale to nic nepřinese. Nebo budete zjišťovat, bude to mylné zjišťování. Nerozptýlí to nevědomost. Jóga nás vede k sobě. Vede nás k tomu takovým způsobem, že nedělám, aby to bylo lepší, zjišťuji jaký ten stav je teď, v jakém stavu jsem já.

Takhle se to dá řídit a takhle se dá harmonizovat vlastní život. Ale to neznamená, že nebudete nemocní, vůbec. To neznamená, že nebudete mít teplotu, to neznamená, že nebudete mít bolest hlavy, to neznamená, že se vám nestane, že si zlomíte ruku….. to vám Jóga nezařídí. Jóga vám zařídí vypořádat se s tím nepohodlím, které vyvstává, ale ne že se to nestane.

Co přináší „pozorovat dýchání“? Chcete porozumět sobě? Proč? K čemu je to dobré? Kdy dávají všechny souvislosti smysl? Studium "Cestou Jógy" - roční program "vzdělávání sebe" prostřednictvím vlastních zkušeností a vlastních prožitků, 9 víkendů od ledna do listopadu 2025, přihlašte se na www.cestoujogy.cz