ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE

1) Kdy vlastně jóga vznikla, kdo byl jejím zakladatelem a k jakému účelu vznikla?

Ve staroindické nebylo zvykem zaznamenávat historické události. To se objevilo až s příchodem islámu. Tedy jakákoliv datace dávné indické historie je velmi obtížná. První datum dnes známe díky Alexandru Velikému, který 327 př. n. l došel k Indu. Stejný problém vyvstává i při pátrání po dataci sanskrtských textů - například známý epos Mahábhárata má časový rozptyl až 1000 let.

Kořeny jógy v Indii lze vypátrat v alternativních proudech védského náboženství. Existuje několik zmínek, částí veršů, ba dokonce i hymnus. Ten poukazuje na fakt, že vedle hlavního proudu existují jedinci zabývající se introspekcí. Tedy pohledem dovnitř při určité konkrétní činnosti. Otázka existence jógy v v předárjovském období je diskutabilní. Hovoří se o Protošivovi z harapské civilizace (více než 3000 let př. n. l.) – o jakémsi pečetítku, postavě v jógovém sedu. Takový sed byl však tehdy více než obvyklý. Nezbývá nám tedy, než se pouze domnívat.

Védské období se datuje někdy od 1500 let př.n.l. V nejstarším z véd, v Rgvédu, existují slova, označující pojem asketa. Za tím můžeme vidět i askety jógové. I v této věci nám však nezbývá víc než pouhé dohady, neboť není jisté, zda askeze jako taková vznikla v árijovské společnosti či mimo védské prostředí anebo zda existovala ještě dříve.

Jak vysvětlit pojem askeze? Na jedné straně máme hospodáře, který usiluje o hodnoty tohoto světa. Védský muž, který chce bohatství, krávy, úrodu, syny, dlouhověkost. Na straně druhé je asketa, který se ze společnosti vyděluje a zříká se hodnot světa pro to, aby získal něco víc.

Shrnutí:

Jóga s největší pravděpodobností existuje již téměř 3 000 let. Přesnou dobu jejího vzniku však nedokážeme určit. Zakladatele neznáme. Vznikla pravděpodobně jako alternativa tehdejšího rituálního způsobu života z důvodu hledání pravdy vlastním úsilím.

2) Kdy se začala více šířit v Evropě a čím si vysvětlujete zvýšený zájem lidí o jógu v poslední době?

První zvěst o józe do Evropy přinesl ve 14. století Abú Abdallah ibn Battúta, významný arabský cestovatel a kartograf středověku, který k řece Indu docestoval v roce 1333. V 17. století o józe referovali jezuité. Pravděpodobně první publikací, která přinesla jógovou filozofii do Evropy, byl anglický překlad Bhagavadgíty, který vyšel kolem roku 1800. Následně francouzský učenec Anquetil Duperron přeložil upanišady z perské verze do latiny. V 19. století navštívilo Evropu několik učitelů jógy. Jejich vliv byl však pouze lokáln, bez dalšího šíření. Všeobecně se uznává, že začátek historie jógy na západě splývá s kongresem The Parliament of Religions, jež se konal v r. 1893 v Chicagu a jehož se zúčastnil tehdy třicetiletý svámí Vivékánanda, žák Šrí Rámakršny. Stal se tam nejobdivovanějším řečníkem a později navštívil i Evropu, kde jóga začala být známá počátkem 19. století. O jejím šíření v Evropě můžeme mluvit až s počátkem 20. století.

Svou filosofií prorůstá jóga do evropského prostoru proto, že nepřímo souvisí s křesťanskou mystickou tradicí. Obě kopírují linii poznávání, filozofování a niterného prožívání. Křesťanství, které niternost tohoto typu postupně vytěsnilo, nenabídlo adekvátní náhradu a ani jí díky své rozvinuté institucionalizaci, zkostnatělosti a systémové uzavřenosti nabídnout nemůže. Mystická cesta jógy je bezesporu mnohem propracovanější s mnohem hlubšími historickými kořeny. Jóga dokázala se svým pojmovým aparátem také mnohem přesněji zmapovat jednotlivé etapy duchovní cesty. Jóga se na rozdíl od psychoanalýzy domnívá, že podvědomí lze ovládnout askezí a prostřednictvím techniky sjednocení stavů vědomí. Psychologická a parapsychologická zkušenost východu obecně, a jógy především, je nepopiratelně rozsáhlejší a uspořádanější než zkušenosti, na jejichž základě byla vybudována západní teorie o struktuře psychiky. Je pravděpodobné, že v tomto bodě má jóga pravdu a že podvědomí - ať už se to může zdát jakkoli paradoxní - může být poznáno, zkroceno a ovládnuto.

Zvýšený zájem o jógu v poslední době je dán tím, že je mnoho různých jógových škol a směrů a stále vznikají další. Tedy předkládané spektrum jógy v našich končinách je velice pestré. Ovšem rozšířené pojetí jógy tak, jak je u nás známé, tedy ve formě tělesných pozic a dynamických cvičení, je záležitost až moderní doby, kdy se projevila obrovská schopnost indické kultury přizpůsobit se. Když byla Indie pod nadvládou Angličanů, Indové si všimli, že Angličané cvičí a že je to baví. A tak se tomu přizpůsobily i některé jógové směry. S největší pravděpodobností nejvíce jógových poloh vzniklo až ve 20. století. Ve skutečnosti je totiž v základních jógových textech popsána jen malá část dnes známých poloh. Pataňdžaliho Jógasútra neuvádí kromě meditačního sedu žádné další ásany. Hathapradípiká (Hathajógapradípiká), shrnující dílo klasické hathajógy ze 14. století, uvádí pouze 15 ásan – ve většině případů jde o různé druhy sedů se zkříženýma nohama, ke kterým podává pouze hrubé vysvětlení. Ještě starší hathajógické texty se ásanami vůbec nezabývají, ale píše se v nich o bandhách, mudrách a kumbhakách, například text Khéčarí vidjá se zabývá pouze mudrou khéčarí.

Nicméně kromě moderních jógových cvičení je především v poslední době patrný zvýšený zájem i o tradiční jógu, zabývající se nitrem a duchovním vývojem člověka, který je nezávislý na náboženském vyznání. Je to mimo jiné zásluhou Ramany Maháršiho, který za svého života měl za své žáky i Evropany a i v ČR jsou lidé, praktikující jeho techniku átmavičáry. Asi prvním evropským publicistou, který se s Maháršim setkal, byl Paul Brunton (Tajnosti indické). U nás se učením Ramany Maháršiho zabývali především Dr. Eduard Tomáš a PhMr. Rudolf Skarnitzl.

Dalším jógovým učitelem světového významu, který i za doby totalitní spolupracoval s Ústavem fyziologických regulací ČSAV, je MUDr. Mukund Bhole. Jeho učení je průzračně čiré. Vede své studenty přímočaře k nejvyššímu cíli. Kromě Indie aktivně působí v Japonsku, Velké Británii, Francii, Itálii, Lucembursku, Maďarsku, Brazílii, Argentině a České a Slovenské republice. V těchto zemích rozvíjí program tradičního, prožitkově orientovaného jógového vzdělávání a terapie.

Shrnutí:

Jóga se v Evropě počala rozšiřovat začátkem 20. století. Zvýšený zájem o jógu je dán její velkou popularizací moderními směry. Stále větší množství lidí se však zajímá i o jógu tradiční, vedoucí k hledání duchovní podstaty člověka bez závislosti na náboženském vyznání.

3) Jak jste se vy dostala kdysi k józe a co Vás na ní přitahuje?

K mému první setkání s jógou došlo koncem 70. let. Tehdy jsem pravidelně každý den chodívala kolem vitríny, kde se prezentoval Gymnastický oddíl jógy fotografiemi, na kterých byli pružní, štíhlí a usměvaví lide v různých polohách. V názvu oddílu se tedy objevilo „jóga“. Zanedlouho poté jsem byla na letním, tehdy pionýrském, táboře a jedna z oddílových vedoucích byla ta, kterou jsem znala z oněch fotografií. Dodnes je její obraz v mé mysli. Na některé okamžiky se nezapomíná a takových je v souvislosti s jógou více.

Uplynulo několik let, než jsem v letech 1984-85 tento oddíl začala navštěvovat. Tehdy jsem „trénovala“ polohy a dýchala, abych vůbec těchto poloh mohla dosáhnout. Život přinesl jiné povinnosti. Nastal čas naplnit úlohu ženy a být matkou - mám tři děti, které mají 29, 20 a 18 let. Podruhé jsem o jógu setkala v polovině 90. let, opět však na relativně krátkou dobu. Jiné povinnosti mne odtáhly od praktikování.

K návratu k józe poté došlo až v roce 2001. Nejprve pouze k docházení na jógový kurz, později k častějšímu navštěvování veřejných lekcí, a postupně ke studiu jógy. Při studiu jsem měla možnost potkat se s více lidmi. Někteří z nich mě určitým přístupem, striktním, přísným, laskavým i jemným, připravili na zásadní setkání s učitelem. V józe se říká „Když je žák připraven, učitel se najde“. Já jsem potkala dva, indického učitele pana MUDr. Mukunda Bholeho a pana PhMr. Rudolfa Skarnitzla. Obě setkání přišla zhruba ve stejnou dobu, před 8 lety. Další okamžik, na který se nezapomíná.

Díky těmto setkáním u mne došlo k velké změně v chápání a přijímání jógy. Tělesné polohy přestaly být na prvním místě. Jediná poloha, která byla pro mě podstatná, byl sed. Sed bez úsilný, bez bolestný, takový, který nebránil koncentraci, který dovolil obrátit veškerou pozornost k tomu, co bylo potřebné, k tomu, k čemu vedl učitel. Přišly první zkušenosti na základě obrácení se dovnitř, do nitra - první doteky, poznávání sebe, v plnosti. Zkušenosti bolestné, plné strachu a bloků. Zároveň mi bylo dovoleno zakusit první střípky pocitu niterného štěstí, toho štěstí, které je uvnitř mě, které není závislé na vnějším světě. Přicházely (stále v praxi přicházejí) vzpomínky v podobě pocitů, myšlenek, vyprázdnění zasunutého, uloženého někde hluboko ve vědomí, v podvědomí. Někdy velmi bouřlivý proces přesto přináší úlevné a uvolňující okamžiky. Další niterné pocity blaženosti, jejich esence, mě provází a dovoluje mi být se sebou, být v sobě, být v Bytí. Tyto otisky mi umožňují zvládat nelehké životní situace, které mi do života vstupují, ať už si za ně mohu sama nebo ne.

A co mě přitahuje? Na základě vzpomínek jsem si uvědomila, že mne určitá činnost a aktivita přitahovala již od dětství. Cyklický pohyb a dýchání v určitém rytmu – osm let jsem závodně plavala, háčkování a pletení – pozornost věnovaná počítání a opakujícímu se vzoru. Jistě nelze hovořit o józe v plném slova smyslu, ale jedná se o techniky, které v józe nacházíme. Rozdíl tkví v místě, do něhož je obrácené vědomí - zda ven do vnějšího světa či dovnitř sebe.

4) Jaká je Vaše koncepce výuky jógy?

Nabízí se odpověď moje koncepce jógy je taková a taková... Ale „moje“ není žádné.

V józe existují koncepty, kterým je třeba rozumět. Nacházejí se v hloubce jógové filozofie. Ale pouhé studium této filozofie nestačí. Je nutností od filozofie přejít k praxi a návody pro praxi najdeme ve filozofii. Jejich vyjádření se ukrývá mezi řádky. Z tohoto důvodu je dobré mít učitele, průvodce, který nás vede právě k tomu, co leží mezi těmi řádky. Jinými slovy je vhodné od studia, intelektuální aktivity, přejít k praxi, k pozorování, ke sledování, k vnímání a potom k rozlišování. K rozlišování toho, co se děje teď, nyní, tedy přítomný okamžik. Co se děje a kde se to děje, rozlišit vnitřní od vnějšího, podstatné od nepodstatného, Já od ne já. Za pomocí konceptů jógy se dobrat poznání sebe - sebepoznání. Kdo jsem? Odkud pocházím? Proč tu jsem? Na tyto otázky nehledat odpověď přemýšlením, ale umožnit odpovědi, aby přišla sama. Pocítit jí.

Je tedy otázka, jak toho docílit? Jak se to stane, že přijde odpověď? Právě k tomu navádí učitel. Provází hledajícího a vede ho k samostatnosti a k plné odpovědnosti vůči sobě samému. Vede ho k pravdivosti a opravdovosti. S tím přichází další aspekty jako je láska, pokora, úcta, vnitřní síla, která podporuje touhu po poznání a dosažení Poznání a Štěstí. Takto jsem byla a pořád jsem vedena i já.

Nejen tato skutečnost, ale i impulz od mého učitele pana Bholeho a odkaz pana Skarnitzla byly podnětem pro založení spolku Sádhak (www.sadhak.cz). Hlavním záměrem spolku je vzdělávací program jógové školy založený na konceptech jógy, které se opírají o zkušenosti z vnitřní praxe a vlastních prožitků. Tato jógová škola již obdržela akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

5) Jak vypadá Vaše hodina jógy a jaké sleduje cíle?

Hodinu jógy považuji již nějakou dobu spíše za setkání než za lekci v pravém slova smyslu. Setkání lidí, kteří mají stejný zájem. Zájem být se sebou, hledat způsoby, jak se tohoto bytí v sobě dobrat. Jak si pomoci při nepohodlí, které se objevuje ve fyzickém těle. Kde jinde by se mělo objevovat? Vše se promítá v těle - v podobě napětí, bolestí a utrpení, ať už v rovině fyzické, psychické či duševní.

Z těchto důvodů se proto na začátku každého setkání snažím, aby si každý uvědomil sebe a to, jak se cítí. Aby lidé na základě smyslového vnímání tyto pocity vyjádřili a sdělili je. V praxi to znamená obrátit se k fyzickému tělu, uvědomit si tělesné pocity a s čím se jako takové pojí. Ptát se, s čím může mít souvislost nepohodlí. S fyzickou aktivitou? S psychickou zátěží? S duševním rozpoložením? Na základě těchto sdělení se za pomoci jemných tělesných poloh snažíme společně uvolnit ta místa, kde se projevuje napětí či bolest. Učíme se obrátit pozornost k dechu a vnímat jej prožitkově. Dnes každý ví, že dýcháme, každý ví, jak to má vypadat, ale cítíme samotný dech? Dokážeme jej vnímat v jeho jemnosti? Také se učíme rozpoznávat tendence mysli, vnímat proud myšlenek, které přicházejí a odcházejí.

Záměrem setkání je docílit uvolnění těla a zklidnit mysl, dojít k vnitřnímu ztišení, které je v současné společnosti tolik důležité. Setkání jsou krátkým zastavením se v jinak uspěchané době.

6) Jak konkrétně může jóga přispět k osobnímu rozvoji a spokojenosti?

Celou pouť našeho života vykonáváme s vědomím směřování za něčím. Od narození se stále posunujeme kupředu. Hledáme něco. Rosteme někam. Spěcháme, chvátáme. My všichni vlastně hledáme ono „Něco“. Vystudujeme vysněnou školu, získáme finančně výhodnou práci, koupíme si vlastní byt, založíme rodinu a tím možná zúročíme své mnohaleté úsilí. Nastává čas ohlédnout se zpět. Poté by měla nadejít doba zklidnění a užívání toho, co jsme dokázali. Pocit naplnění se však nedostavil. A vypadá to, že se ani nedostaví. Čím to?

Podobnými pocity trpí drtivá většina populace. Proč? Protože onen pocit spokojenosti, tak jemný a tak těžko zachytitelný, hledáme všude možně, jen ne u sebe. Hledáme jej tam, kde jej nalézt nemůžeme – venku. Místo toho, abychom se obrátili k sobě tedy dovnitř. Jedno moudré přísloví praví, že to, jak se cítíme, je v konečném důsledku výsledek našeho rozhodnutí, se tak cítit. A právě ono rozhodnutí, být klidný a spokojený, musí vzejít z nás samotných, z našeho středu, z místa, které činí nás námi.

Jóga nedělá nic jiného, než že nás učí být se sebou. Učí nás zastavení se a setrvání v klidu a harmonii s naším dechem. Učí nás jednoduše být. Záleží na osobním postoji konkrétního jedince k józe a pochopení sebe. Otevřít oči a nahlédnout do vlastního nitra nemusí být vždy příjemné. K vnitřnímu zklidnění, k rozvoji vědomí a poznání, je to však nezbytné.

Naučíme-li se otevřeně a s jemností přistupovat sami k sobě, nebudeme mít problém ani se svým okolím. Tím prohloubíme zakořenění základních etických principů ve společnosti. Uvědomění si své pravé podstaty a její přijetí přináší pocity uvolnění a svobody. Náhle shledáme, že věci, které máme rádi, činíme stále stejně, a přesto nám přinášejí onen dříve nedosažitelný pocit spokojenosti. Ten totiž vychází zevnitř – jakmile rozsvítíme vnitřní světlo, přirozeně se dostaví i pocit naplnění. A právě to by mělo být smyslem lidského života, lidského štěstí – nalezení a uvědomění si svého vnitřního světla, které vše spojuje, a jeho setrvalé udržování. Jóga nám tak pomáhá nacházet onen smysl, který nám dnes tak často uniká.

7) Jaké jsou podle Vás předpoklady lidského štěstí?

Tato otázka je již zodpovězena v předchozích řádcích. Lidské štěstí musí každý sám pro sebe najít v sobě. Musí po něm toužit a již sama tato touha je cestou, sama tato touha může dovést ke štěstí.

Základním předpokladem lidského štěstí je orientace pozornosti od vnějšího světa ke světu niternému, od poznávání vnějšího světa k poznávání sebe, od extroverze k introverzi. Pak, pokud se podaří dostatečně zjemnit rozlišování, ztišit mysl, zjemnit a zostřit pozornost, je možné najít opravdové štěstí.